Případ Sýkora: Pravda nebo fikce?

Případ Sýkora: Pravda nebo fikce?

Konec dubna 1945 přinesl do Ostravy těžké boje a blížící se osvobození. Německé jednotky ustupovaly, zatímco Rudá armáda a československé tankové jednotky postupovaly do centra města. Právě tehdy došlo k události, která se stala základem jedné z nejznámějších ostravských poválečných legend – o záchraně mostu, který dnes nese jméno Miloše Sýkory.

Co víme jistě?

Dopoledne 30. dubna 1945 byl vyhozen do povětří most u Nové radnice. Večer, kolem 19. hodiny, dorazily tanky k mostu přes Ostravici – dnešnímu Mostu Miloše Sýkory. Tanky přijely po Sokolské třídě a odbočily k mostu u obchodního domu ASO.

Jako první na most vjel tank č. 051, jehož posádku tvořili velitel Nikolaj Ivasjuk, Ahepjuk, Vaněk a řidič Hroch. Tank byl zasažen palbou ze Slezské strany a začal hořet. Hned za ním následoval československý tank z 1. čs. samostatné tankové brigády. Jeho velitel Bedřich Opočenský později popsal, že dorazili krátce po tanku 051 a měli jej krýt.

Oficiální verze: Světlice, tank a mladý hrdina

Podle první oficiální vojenské verze se Nikolaj Ivasjuk setkal ve městě s několika mladíky, mezi nimiž byl i Miloš Sýkora. Ti tankisty upozornili, že je most podminovaný. Sýkora se údajně dobrovolně přihlásil, že most zachrání. Dostal pistoli a dvě světlice – červenou a zelenou. Pokud bude vše v pořádku, měl vystřelit zelenou.

Když se dlouho nic nedělo, tank se rozjel. Zazářila zelená světlice – most byl zachráněn. Při ústupu byl však Sýkora podle této verze zasažen kulometnou dávkou. Tak zní legenda.

Jenže – přímí účastníci událostí, jako například řidič tanku 051 Hroch a velitel  čs. tanku Opočenský, tuto verzi nikdy nepotvrdili.

Jiný hrdina: Císař

Zcela odlišný příběh vychází ze vzpomínek civilistů. V domě na Kostelní ulici č. 22 bydleli tři němečtí vojáci, mezi nimi i muž jménem Císař (Cysarz) – Polák z Bohumína, který vlivem historický událostí musel bojovat za Wehrmacht. Jejich úkolem mělo být odpálení mostu. Císař si však uvědomoval, co by jej po válce čekalo, kdyby rozkaz splnil. Podle svědků se proto sblížil s místními obyvateli, získal od nich civilní oblečení, nálože k mostu nepřipojil a ještě před příchodem armád dezertoval.

Druhý den se vrátil, poděkoval obyvatelům domu za pomoc a požádal je o potvrzení záchrany mostu, aby se mohl bezpečně vrátit i se svou ženou do Bohumína.

Další příběhy z chaosu války

Jiná svědectví uvádějí, že jistá paní Pokorná z Těšínské ulice č. 22 přesvědčila německé vojáky, aby most nezničili – a ti jí to údajně slíbili.

Objevují se také zmínky o německém vozidle s výbušninami, které se u mostu během přestřelky převrátilo – právě v té chvíli měl být Sýkora zasažen. Jiní pamětníci tvrdí, že Sýkora se pokusil domluvit s německými vojáky, odebral jim zbraň a přeřezal dráty k náložím – možná již nefunkčním.

Kdo byl Miloš Sýkora?

Narodil se 15. listopadu 1920 v Ostravě-Heřmanicích jako Emil Sýkora. Po smrti otce vyrůstal u tety v početné rodině Důlových, kde mu začali říkat Miloš. Vyučil se zámečníkem a po okupaci se zapojil do odboje. Pomáhal s distribucí protiněmeckých letáků, v roce 1940 byl zatčen gestapem, mučen a strávil více než dva roky ve vyšetřovací vazbě. Po odpykání trestu byl propuštěn v roce 1943. Kontaktoval ihned síť komunistického odboje a zprostředkovával spojení s odbojáři v železničních dílnách v Přívoze, železárnách či na některých šachtách.

Na podzim 1944 byl odvelen na zákopové práce na Valašsko, odkud přinášel cenné informace. Do Ostravy se vrátil jen pár dní před osvobozením a ukrýval se u své tety v Sadové ulici.

A kde je pravda?

To už se dnes asi nedozvíme. V chaosu střelby tanků, německých jednotek a možná i civilistů ze střech se pravda jednoduše ztratila. Někdo tvrdí, že Sýkorovo tělo bylo nalezeno večer, jiní říkají v noci, další až za úsvitu. Na nárožním domě na Jiráskově náměstí ještě před několika lety visela pamětní deska s informací, že právě tam bylo jeho tělo nalezeno.

Podle vyprávění měl být Sýkora zasažen tak silně, že přelétl mostní oblouk a v hrudi měl díru velikosti pěsti. Měl být zakryt československou vlajkou a ukryt do bezpečí. Pohřben byl nejprve u Nové radnice, později byl převezen na městský hřbitov v Moravské Ostravě.

A komu patří dík?

Možná Císařovi, který odmítl připojit nálože. Možná Sýkorovi, který přeřezal dráty – funkční nebo ne. Možná tankistům, jejichž střelba výbušniny poškodila. Možná vojákům, které přesvědčila mladá žena, že most nemají ničit. Anebo všem těm bezejmenným civilistům, kteří v osudný den riskovali život, aby přispěli k osvobození.

A možná Sýkora dnes symbolizuje právě tyto všechny – hrdiny, jejichž jména se ztratila v hluku války a zmatku přelomových dnů.

Kdo ví, legenda o záchraně mostu již žije svým vlastním životem, a tak to třeba mohla být ta žena co věšela prádlo, či ten podnapilý kolemjdoucí, jež se při pádu z mostu zachytil drátů a tím je přetrhl.