Šlamaři – ostravští zlatokopové černého zlata

Na konci 19. století se Ostrava stala městem černého uhlí, továrních komínů i chudoby. Zatímco horníci těžili uhlí z hlubin země, jiní hledali přivýdělek či černé zlato na haldách nebo na bahnitém dně Valchařské strouhy, která protékala Ostravou.  Dnes nenápadné místo kousek od obchodního centra Nová Karolina se stalo na konci 19.století ostravským Klondikem.

Valchařská strouha kdysi poháněla valchy i mlýny, ale jak se město rozrůstalo, stala se spíše kanálem pro kalnou vodu z továren. Zejména z oblasti Karoliny, kde voda z třídírny uhlí přinášela do strouhy směs uhelného prachu a bahna – po ostravsku zvaného šlam. A právě šlam se stal cenným zdrojem – levným topivem pro ty, kteří si uhlí nemohli dovolit.

Jednoho dne, přes tak zvanou dolinu, jde starší člověk, na rameně nese lopatu. Vysouká si rukávy a zaloví lopatou v kalné vodě. Vytáhne ji plnou hustého bahna, jednou, po druhé a na břehu roste černá hromádka. Lidé se udiveně na mostě zastavili, aby se podivili. „Nale podivajtě se na chlopa co tame robi?“ „Možna si mysli, že je kajši na Klondyku na Aljašce, Budě v tym možna hledať zlato.“-

Josef Filgas, Zapomenutá Ostrava

Brzy však i ostatní přišli na to, že šlamem si mohou zatopit v pecu a tak tato dolina ožila. Muži, ženy, děti i důchodci – všichni s lopatami, rýči a kolečky. Každý si bránil svůj důlek, jako by šlo o důl. Valchařská strouha se proměnila v ostravské rýžoviště.

Jenže stejně jako každá zlatá horečka, i ta ostravská měla svůj konec. Průmyslové podniky začaly vodu zachytávat v usazovacích nádržích a množství šlamu ve strouze ubývalo. Šlamaři postupně zmizeli. Pod Frýdlantským mostem zůstaly jen vyhrabané důlky – němé památky na časy, kdy šlam znamenal teplo domova a naději v těžké době.

Dnes, když kráčíme místy, kde kdysi bublala černá voda a lopaty cinkaly o dno strouhy, můžeme vzpomenout na lidi, kteří si v nouzi uměli poradit – na ostravské šlamaře.