Café Stachelkaktus – Tajný salon nad městem

Kavárenská Ostrava. Pojem, kterému by se možná leckdo pousmál. Ostrava však vždy patřila na mapu míst, kde o noblesní kavárny nebyla nouze. Najít jste zde mohli podniky, z jejichž zařízení přecházel zrak, kde vás číšník usadil ke stolu a vy jste se mohli unášet elegancí, modernou i nádherným vybavením, díky němuž jste se snadno přenesli do Vídně, Paříže i salonů Ludvíka XV. V kavárnách se uzavíraly obchody, diskutovalo se o politice, umění i architektuře a rodila se přátelství, která překračovala hranice města.

V kavárnách se psaly dějiny – a dějiny ostravské zároveň měnily tvář kaváren. Některé byly symbolem luxusu, jiné jako by vypadly ze scén knih F. S. Fitzgeralda. Dalo se zde najít vše: život na výši, lesk a společenská prestiž, ale také hazard, tajná prostituce a další neřesti průmyslového města.

Jejich názvy byly voleny tak, aby odpovídaly světové úrovni – International, Boston, Bristol, Savoy, Arco… Jeden název, jedna kavárna však vynikala. Nezdobil ji vývěsní štít, neměla otevírací dobu. Jen adresované pozvánky, klavír, potištěné ubrousky a společnost, která tvořila kulturní Ostravu třicátých let.

Kolem roku 1935 vznikl v horním patře domu poblíž hlavního náměstí neformální kulturní salon. Hostitelem byl ostravský ortodontista Bedřich Neumann. Podle obrovského kaktusu, který stál v okně, pojmenovali svůj salon Café Stachelkaktus – Ostnatý kaktus. Tento symbol si nechali vytisknout také na pozvánky, ubrousky či krabičky od sirek.

Na adresované pozvánky se mohl těšit širší okruh významné tehdejší společnosti, zejména také židovské, neboť Bedřich Neumann s bratrem patřili do významné židovské rodiny Reiszů. V jejich bytě jste mohli potkat muzikanty i herce a krásné herečky nejen z Ostravy, ale i z vídeňských divadel. Mihli se tu též významní rakouští architekti, kteří v Ostravě stavěli svá výstavní díla. Kolem klavíru se vedly dlouhé debaty o moderní architektuře, divadle i literatuře.

Éra tohoto soukromého salonu skončila s příchodem druhé světové války, která do života rodiny zasáhla s ničivou silou. Válka si vyžádala životy rodičů i všech strýců obou bratrů. Bedřich Neumann byl již na podzim roku 1939 zařazen do prvního židovského transportu do Niska nad Sanem a později deportován do Terezína. Přestože prošel perzekucí, válku přežil a po návratu do Ostravy znovu otevřel svou ordinaci.

Na rodinu dnes upomíná pamětní deska věnovaná Karlu Reiszovi, filmovému režisérovi světového formátu, který byl bratrancem Bedřicha Neumanna, i když je od sebe dělilo více než dvacet let věku.

Kavárnu, která bývala v horních patrech domu poblíž náměstí, si dnes už nikdo nepamatuje. A přesto – kolik osobností se tehdy toužilo dostat do tajného světa Café Stachelkaktus. Kolik rozhovorů, hudby a myšlenek se odehrálo za okny bytu, který dnes působí obyčejně ale kdysi byl plný života, noblesy a velkých příběhů.