náměstí Msgre Šrámka

Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě... III.

No dneska jsem se vydal na Belovec. Nikdo už ani neví, čemu se tady tomu tak říká … Tady se to tež mění, co rok, to nějaká novota. Po pravé straně mám reálku, to byla první střední škola tu v Ostravě, ta se nemění, uvidíme, či tu zůstane.

Vzadu, ku Nádražní, tam ještě teče mlýnská struha, ale už se mluví, že ji budou rušit. Co by ne, když tam teď stojí ta nová fešná budova Živnobanky. Stavěl ji sám Hilbert, jo, to je ňáký architekt! Pracuje v Praze i na dostavbě svatovítské katedrály.

Kdysi jsem tu chodil s babku, vyprávěla mi, že než se tu ta Nová cesta udělala, byl tam taký mostek a u něj pekařství nějakého Dytla. Z celého okolí tam hospodyňky nosily syrový chléb ve slaměnkách a nechaly si ho tam upéct. A pak to tu všude vonělo jak cyp..

No mám rád tu naši Ostravu. Všeci říkají, jak tu jenom to pivo se špekem chlempáme, ale že tu je kavárna na každém rohu, za kterou by se nemusela stydět ani Vídeň, ani Praha – to už se nemluví. Tu ta krásná červená budova na rohu, co tež ke Krausovým barákům patří, tady byla první otevřena. Astoria! Dneska ji vede nějaký Sommer. Teď je móda všechno stavět do výšky, tak jsem zvědav, jestli taká krasavica vydrží.

A tu – Chrám Božského Spasitele! To je věc, věže až do nebe! A co bylo problémů se stavbou… Kedysi se to náměstí jmenovalo Luxovo, bo právě starý starosta Lux si tu stavbu prosadil. Zadlužil celou Ostravu, ještě děcka mojich děcek to budou splácet! Ale pěkné to je. Chudák Lux, dali mu Chrám, ale starostenské křeslo mu vzali, a pak umřel chvilu po vysvěcení. Ale aspoň po něm náměstí pojmenovali. Po válce ho přejmenovali, ale na náměstí Svobody. No kdo ví, třebas jednou zase bude Luxovo.

Když bývaly ještě hradby kolem města, tak tu v těch místech se jako první začali burat – ale to je skoro 100 let, koho to zajímá taka historie. No ale vzniklo tu také fajné místo, lidi si tu zahradky udělali. Za rohem už bylo velkoměsto, ale tu ještě dluho dluho byl taký venkov.

A tu jak je chrám byl enem trávník. Hospodyňky tu sušily prádlo, pásly se tu kozy a v neděli se tu kde kdo natáhl a pospal si na slunku. My kluci jsme si tu chodili hrát. Pamatuju si, že to tu ještě na rohu stála i taká krásná vila, stavěl ji ten samý architekt Böhm jak reálku. Bydlela tam rodina, co se tak cize jmenovala – Kregczy, ale lidi jim stejně říkali Krejčí. Paní Rosa byla z rodu Zwierzinů, co měli doly na dnešní Slezské Ostravě – to mi tež furt nejde přes pysky, tož 6 roků to je, ale pro mě to prostě zůstane Polská Ostrava.

No její bratr Hermann Zwierzina byl první starosta naší Moravské Ostravy, umřel strašně brzo, ani padesátky se nedožil. Pohřbili ho na starém hřbitově, tam kde je dneska Husův sad. Po něm doly převzal mladší bratr Eduard – a to byla v celé Ostravě událost! Tož posluchaj, před jednatřiceti lety si šel mladý pán na oběd k Zubrovi, a pak ho nikdo neviděl. Celá Ostrava ho hledala, chudák jeho žena nevěděla, kam všude volat. Až další den navečer ho našli – spáchal samovraždu v lese u toho jejich těžířstva. Od té doby už ani Krejčích ani Zwierzinů v Ostravě moc nebylo, to je ta Vídeňská krev.

V té vile pak bydlel aj František Sokol Tůma, co tolik knížek o Ostravě vydal. Prý je teď nějaký marodný, tak snad se z toho brzo dostane.

Tuž teď se chystám do kina, co je teď v Národním domě. To byla sláva, jak se otvíral! Od velké války, co jsme vyhnali Němce z městského divadla, se tam hraje české divadlo – a tady se to celé proměnilo. Místní Sokol, co má taku fajnovu budovu hned vedle, tam přemístil svoje kino Kosmos. Je to zatím také milé kino, ale už letos by se měl Kosmos otevřít v novém! Bude to největší kino v Ostravě, snad se tam vleze skoro tisíc lidí! Staví to Kolář a Rubý, ti samí, co dělají aj tu naši novou radnici.

No bude to velká věc, tam se tež někdy podivame, je tu co ukazovat v te Ostravě!