Stará Poruba – za příběhy jedné slezské vesnice

Objevte kouzlo Poruby

Vydejte se s námi do pravé Poruby – do původní slezské vsi, jejíž historie sahá až do středověku. I když je dnes Stará Poruba trochu stranou pozornosti, stále si zachovává svůj poklidný a téměř vesnický ráz. Najdete tu místa, která vyprávějí příběhy generací, a zákoutí, kde se čas zastavil.

Prohlídku začneme u Bludného balvanu, který je součástí památníku obětem první a druhé světové války. Balvan byl nalezen při procházkách v místě dnešního porubského lesa Josefem Hurníkem, otcem hudebního skladatele Ilji Hurníka. Původně stál na návsi v centru obce, poblíž dnešní radnice. Dnes je uložen do kamenného lože, obklopeného ocelovou pochozí plochou. Ta je na některých místech kotvena pouze na trámech, takže její středová část duní při každém kroku – symbolická ozvěna války.

Po Záhumenní ulici se vydejte směrem k domu čp. 144. Právě tady stával slavný porubský větřák, větrný mlýn, který postavil rolník a starosta Josef Tichý. Mlýn sloužil devadesát let, než v 90. letech vyhořel. Otáčel se podle směru větru a dodnes je technickým i rodinným odkazem doby, kdy Poruba žila svým vlastním tempem. Na jeho počest dnes na místě stojí funkční model, který postavil jeho vnuk.

Jen o kousek dál stojí sokolovna z roku 1901, vůbec první ve Slezsku. Vznikla díky obětavosti místních nadšenců, kteří zde spojili tělovýchovu s divadlem a společenskými akcemi. Místní pověst dokonce říká, že k její stavbě inspirovaly členy sokolského výboru duchové – především duch Karla Havlíčka Borovského, který se jim měl zjevit při spiritistické seanci.

Po Vřesinské ulici pokračujte dál. Jakmile přejdete rušnou silnici, ocitnete se v klidnější části staré vsi. Ve 30. letech zde vznikla pobočka firmy Baťa (dům čp. 20). Naproti, v nenápadném domku obklopeném zahradou, měl svou kolářskou dílnu Eduard Lazar – první československý starosta Poruby. Byl legionářem, pokrokovým vizionářem a významně se zasloužil o elektrifikaci, kanalizaci i vybudování místní dráhy.

Dále se dostanete k místu bývalé návsi. Přibližně tam, kde dnes stojí radnice, stával obecní dům, který během osvobozovacích bojů vyhořel a v roce 1947 byl stržen. Naproti němu stával jediný průmyslový podnik v Porubě – nábytkářská továrna Ignáce Blažeje. Vyráběl se zde nábytek, který se vyvážel až do Francie. Podnik byl největším zaměstnavatelem ve vsi, ale postupem let z něj nezůstalo nic.

Jen o pár kroků dál si povšimněte nenápadné budovy čp. 2230/5. Právě zde se nacházela železniční zastávka, kam v roce 1925 dorazil první vlak. Dráha pomáhala dopravovat dřevo i pracovní síly a přispěla k růstu celé Poruby. Trať sloužila do roku 1947, kdy ji nahradila přímá elektrická tramvaj z Ostravy. V roce 1969 železnice zanikla zcela.

Vedle dnešní radnice stojí Dům farnosti, ve kterém bylo od roku 1930 první porubské kino Ludmila (později Zdar). Kino fungovalo i po válce a v roce 1955 prošlo modernizací. Původně rovná podlaha byla nahrazena první parabolickou podlahou v Ostravě – se spádem směrem k plátnu.

Kolem radnice se vydejte po ulici Klimkovické směrem ke kostelu. Cestou minete budovu staré školy (čp. 58/30).

Dominantou původní vsi je určitě kostel sv. Mikuláše, nejstarší stavba v obci. Vznikl pravděpodobně v 15. století. Na jižní stěně můžete objevit část zachovaného gotického okenního oblouku a také pozůstatek údajné náhrobní desky Adama z Kornic, který odkazuje na vznik svatostánku ve 13. století. Toto tvrzení však historikové vyvracejí.

U kostela si všimněte i zachovaných náhrobků starého hřbitova. Mezi nimi se nachází i hrob starosty Ignáce Bárty, jehož prapravnukem je známý herec a moderátor Marek Eben.

Od kostela se parkem vydejte k poslední zastávce – porubskému zámku. Podle místní legendy kdysi zámek s kostelem spojovala tajná chodba, po které chodili páni Wilczkové do chrámu. Přes opakované pokusy ji nikdy nikdo nenašel – ale kdo ví?

Porubský zámek, nesoucí na průčelí erb s okřídlenou rybou, vznikl v roce 1573. Býval sídlem šlechtických rodin, naposledy Ferdinanda Wilczka a jeho manželky Nory z rodu Kinských. Nora zemřela tragicky při druhém porodu v roce 1923 a Ferdinand zde pak žil jen se svou dcerou. Zámek střídal letní sídlo v Dobroslavicích a Porubu – přijížděl na koni, v kočáře i v saních, jejichž rolničky prý bylo slyšet zdaleka. Oblékal se skromně, chodil s hůlkou po polích, zdravil vesničany a sledoval dění v obci. Jejich osud je zachycen v románu Žila jsem příliš krátce. Zajímavostí je, že jejich dcera Georgina se provdala do Lichtenštejnska a stala se matkou dnešního knížete Hanse Adama II.

Zámek byl na konci války silně poškozen bombardováním. Dnes je po rekonstrukci a slouží jako restaurace i kulturní centrum – rozhodně stojí za návštěvu.

Naše tipy:

• Pod zámkem najdete zámecký rybník a budovu bývalého mlýna – dnes už bez kola, ale stále s poetickou atmosférou.

• Můžete si udělat procházku do porubského lesa, navštívit planetárium, zastavit se u myslivny nebo si jen odpočinout v přírodě.
• A pokud zatoužíte po návratu do živější části města, zajeďte na Hlavní třídu, kde najdete nově opravenou část zvanou Florida – s vodními prvky, posezením, bistrem i stezkou v oblacích.

Délka: cca 2,5 km

Obtížnost: nenáročná procházka po chodnících a zpevněných cestách.

Dostupnost veřejnou dopravou: zastávka Vřesinská, tramvaj: 5, 7, 8 a 17